tldr; Pro nás optimální hra. Velká část přes den. Úlohy podporovaly řešení celou skupinou, což nás baví. Dostupnost nápověd znamenala, že nás žádná šifra nemusela trápit déle, než jak dlouho nás zajímala/bavila. Za nás to je plus. A teď dlouze. Náš název (Na výletě) vyjadřuje náš vztah k šifrovačkám. Chceme se projít po hezké trase v příjemné skupince lidí, bavit se pěknými úlohami (to jsou ty, co nám jdou – ne nutně rychle, ale hýbou se, vyvolávají nápady, tušíme, co s nimi) a nenechat se moc otravovat těmi ostatními. Překonávání sám sebe v mrazu a dešti přenecháváme dobrovolníkům, stejně jako výrazné soutěživé pojetí nebo odrovnání se na týden dopředu. Proto se nám prezentovaný záměr podzimní (nápovědy dostupné, absolutka možná, konec v průběhu noci) líbil. A nebyli jsme zklamáni. První zádrhel "bude alespoň někdo včas na startu vyzvednout věci" jsem zvládla doražením v 10:44. 1. Úvodní aktivity - celkově se nám líbily. Jen vybarvovací obrázek byl poměrně pracný, s nejasnými 6-8 ještě pracnější, a když jsme kvůli chybě začali znovu, tak než jsme to stihli dokreslit celé, zbytek mezi tím přečetl heslo ze 4 olympijských kruhů, Pavel ho došel potvrdit a nic nás nezastavilo od vyražení bez žluté placky. (Ano, při čtení pokynů teď znovu doma to tam napsané je, ale ty byly dávno roztrhané různě po kapsách a i kdyby ne, nevím, jestli bychom je nevyložili jako "bez všech pěti placek to nejde" místo "bez všech pěti to nesmíte udělat". Pokud jsme si tím utrhli malou výhodu, zbytek hry nás za to přiměřeně potrestal.) 2. "Óčka". Karolina má za úkol hledat ve všem morseovku. A poprvé na nás dopadne náš největší nepřítel v této hře - nepřesnosti. Máme správný nápad, jenže první provedení s nějakou malou chybičkou vypadá jako nesmysl, takže nápad opouštíme. Po chvíli matení sami sebe postřehy jako "má to přesně 26 slov" a "kdyby každé slovo kódovalo písmeno, měli bychom na začátku dvě osmipísmenná slova, to je v češtině dost divné" se k morseovce vracíme, vyjde nám nandavat a pravlast... a pak už to jde. 3. Chvíli jsme zkoumali, jestli k obrázkům neexistuje ustálená fráze typu "elektrický oblouk", ale nenašli jsme ani jednu dobrou. Přemýšlíme, co je blesk. Elektrika, bouřka, ... "Harry Potter" jsem řekla spíš z legrace, ale Pavel už se chytnul na sedm dílů a pak to bylo rychlé. Šifra nás bavila. 4. Při přesunu na čtyřku kecáme a Lucka mluvila o houbaření... Takže houby v šifře se tak nějak hodily tematicky k aktuálnímu hovoru. Pýchavka a klouzek byly napovězené skoro až moc doslovně, ale první vyřešení v podstatě za pochodu nás potěšilo. 5. Super výhled. Chceme na šipky aplikovat RGB nebo CMYK, ale nehodí se ani jedno. "To jsou úplně stejné barvy jako ta kolečka na startu"... A my si připadáme v háji, protože nám chybí žlutá placka. Naštěstí z tajenky "další heslO jE mErkur" nám chybí jen ta tři písmena a s tím se dá žít. 6. Oceňujeme dramaturgii, první delší řešení na takovém pěkném místě a navíc v nejteplejší části dne. Velmi příjemné. Nejdřív hledáme pravdu v otaznících, nacházíme různé části uvedeného rozvoje pí různě po obrázku a přemýšlíme, k čemu je tam smajlík. Po chvíli víme, že čísla nic neznamenají, že je tam celá abeceda, máme to spojené, ale poslední krok chybí. Nápovědu brát nechceme, obáváme se, že by nám řekla to, co stejně víme. A navíc je hezky. "Co třeba morseovka, ta tu dlouho nebyla?" A smajlík začal dávat smysl. 7. Zkoumáme vztah jmen a pořadí, ale žádný tam není. Navádí to na olympiádu, že by zase placky? A nám pořád chybí žlutá. Rekonstruujeme, co o ní víme z řešení jedničky a pětky, pár písmen dohodíme z kontextu a čteme heslo. 8. Obrázky jsou super. Zejména Legolas a strojvůdce. Nejdřív zkoumáme i to, proč jsou některé obrázky kreslené a jiné fotky nebo vidíme uspořádání do mřížky. Skládáme trojice a Martin v tom vidí semafor. Máme hromadu písmen, chybí pořadí. Při vyškrtání něčeho jako "Kód Je" nám zbývají APRT, ale v jakém pořadí nevíme a slovo PART nikoho nenapadlo jako existující. Sice by to pořadí mohlo být z hlediska přesunu jedno, ale jednak si připadáme moc nedořešeně, druhak by nás to vedlo z kopce a takový omyl nechceme riskovat. Tak ještě zkoumáme, jak písmenkům vnutit nějaké pořadí. Délky ručiček, hotovo, jdeme. 9. Chlívky s divnými písmenky. "Už dlouho nebyla kolečka". Žluté už známe skoro celé, takže to šlo rychle. 10. Přicházíme k odbočce k jezírku a celou část přesunu po cyklostezce jde dav šifrovačů proti nám. Zabavujeme lavičku, čteme vlajky. Řešíme paralelně ve dvou podskupinkách, obě se stejnou chybou na začátku (dvě čtvrtiny vs. polovina), opravíme, jdeme. 11. Na předchozích hrách jsme nejčastěji zakysli na a)grafických šifrách nebo b)šifrách u vody, kde bývá nejvíc zima. A tady je obojí najednou a navíc začíná pršet. Sice Lucka vidí za křivkami mřížku, ale grafická u vody je důvod vzít nápovědu. Překreslujeme do hranatých tvarů, kape dál. Úloha by byla řešitelná, ale nikdo na ni nemá náladu, využíváme druhou nápovědu. Čteme a jdeme. Na tomto místě chci ocenit, že systém nám umožnil přizpůsobit to, jak moc nám šifra vzdoruje, naší náladě a počasí. Ano, časem bychom to vyřešili i bez vzetí druhé nápovědy těsně po první. Ale neužili bychom si tak hru víc, spíš naopak. A ještě bychom ten další kopec nahoru, ten co tak klouzal, šli za tmy místo ještě za světla. 12. "Nebe peklo ráj." "To je nějaká skládačka ne?" "Má to občas divný font a pozadí" "Skládačka? Jo, dejte mi papír". "Jak z toho uděláme čtverec?" "Tady píšou o pokladu." "Tady jsou dvě Xka na jedné řádce". Horní Xka jsme chvíli přehlíželi, takže zkušební kopýtko vzniklo na jiném čtverci než mělo. Ale čáry se pokoušely navazovat. Pak se našla druhá, tedy ta první, řádka Xek. Karolina skládá znovu, čteme kód a vyrážíme. Jedna z nejhezčích šifer, týmová, pořád bylo co objevovat, nevyžadovala šílené teorie a pokusy na slepo, rozumně rychlá. 13. Jsme v půlce cesty k dalšímu stanovišti a vidíme skupinky hráčů. Dvakrát nebo třikrát přepočítáváme v mapě, kam vlastně vede minulý kód, než se nám poprvé trefí do políčka, kam jsme zrovna došli. Pak už nás tam vede konzistentně, takže vyzvedáváme jablíčka. V každé větě je ovoce. Pavel vidí, že každá věta má 9 slov, hledáme, kam indexují slova. Tvary mají různý počet slabik (hrozinky x hrozno). Někdo zmíní různé pády a ty tam jsou jenom do čtvrtého. Takže telefon. Další hezká, týmová, rychlá. 14. Příklady. Že máme z řádku vyrobit písmeno je jasné. "Je v pomůckách scrabblová hodnota písmen?" "Není, ale je tam klávesnice". Řádek s odmocninou vypadá zajímavě. Ě a Ř na 2 a 5 překládáme rychle, mám tendenci to sečíst, ale to by se nehodilo k odmocňování. Pavel tedy odmocňuje 25 a máme první písmeno. S kalkulačkou to trvalo tak akorát dlouho, aby nás princip nepřestal bavit. 15. Vidíme piškvorky, doplňujeme ale poněkud nedbale. Proto nám ani po rozkrájení na 5x5 čtverce a identifikaci koleček jako potenciálního braila nevychází nic hezkého nebo alespoň platné brail znaky. Vymýšlíme alternativní teorie (morseovka, binárka). Sedíme pod lampou a po nějaké době bereme nápovědu. První nám řekla, že 5x5 máme dobře. Druhá nám řekla, že důležité jsou křížky, ale že je tam někde nějaká abeceda. Potvrzení myšlenek a podívání se znovu na křížky (on je v každém jeden) nám zvedlo chuť k řešení. Pěkná úloha a velice pěkně formulované nápovědy nekonstatující úplně zjevné. 16. Lucka čte nejkratší cestu. "Výslužku?" "To je na svatbě ne?" "Svatba? Ta tam není" "A co taková ta písnička, jak sloužil a vysloužil si..." "Hele, kráva". "A KACKA bude kačka". Máme tedy cestu přes kačku, boty, děvčátko a vepře. Pavel chce permutovat slova v pořadí podle výskytu v písničce, ale to moc nepomáhá. Pak se ukázalo, že blátotlačkání má přesně stejný počet písmen, jako tam překáží v cestě k dalšímu slovu v bludišti. 17. Chvilku hledáme šifru zmateni škrtlým upřesnítkem, ale nakonec ho přece jen zkusíme použít a nacházíme. Zabíráme si lampu v kopci. Pomeranč vidíme. Od týmu co přišel po nás slyšíme "šifra s ježečkem, ta nemůže být těžká". Může, pro nás ano. Pozorujeme kombinace levých a pravých polovin písmen, hledáme substituci X cosi na pomeranč. Část začíná odpadat. Bereme nápovědu: "...pomeranč". Trochu naštvaně bereme druhou "Co mají společného X... a Pomeranc by viděl i slepý". To jako ty tečky mají napovídat braila? Zkoušíme skládat levé a prvé poloviny brailovského zápisu písmen. Zkoušíme hledat transformaci založenou na písmenu "C", protože to mají společné. Nejde nám to, je půl dvanácté, před námi jen jedna šifra a dilema. Jeden je unavený a nachcípaný, dvěma jede poslední vlak v půl jedné a další až v pět. Se zveřejněným řešením to vypadá, že všech podstatných vlastností si alespoň někdo všiml, ale už jsme je nedokázali dát dohromady a provést bez chyb. „Muset to vyřešit“ pro další postup, asi by to šlo, ale půl dvanáctá rozhodla. Bereme absolutku a jdeme do sokolovny. Koukneme na stromy a po chvíli rozhodování se dělíme na pražské, kterým jedou nočky pořád, takže můžou řešit, a zapražské, které jdou na metro, aby chytly vlak. 18. Jeden odpadá, druhý kreslí nečitelně a já jsem unavená tak, že si pletu jehličí jedle a smrku (nebo fakt byli prohozené?) a jírovec s ořešákem považuju za různé názvy pro jeden biologický strom (vědoma si toho, že jírovec přece má nějaký jednoduchý český název). A ani když se vykašleme na pořadí, přečteme jen všechnu morseovku a vyškrtáme "finální kód", nedokážeme zbytek písmen aspoň přepsat bez chyb. To není dobré. V zájmu "nějak to dokončit" bereme obě nápovědy. Potvrdí nám, že máme správný postup. Je tři čtvrtě na jednu, takže času ještě dost, ale sil ne. Pauza na čaj, stanovujeme si časový limit, do kdy to buď dáme, nebo vzdáme. Vrátíme se k vycházejícímu NIFAL, což vlastně od FINAL není tak daleko. Všimnu si "dvou javorových listů" a toho, že v heslech je jak "topol", tak "osika". Neurčujeme už stromy přesně, ale zavádíme kategorie jako „jehličnany“, „malé pilovaté“ a z nich doplňujeme, jak se to hodí. A už máme dobře aspoň začátek, zbývá doladit poslední stromy. Utahaný kolega, který chce domů, nám koukne přes rameno "je to buldozer?" Hotovo. Poslední šifra nebyla těžká, v plném složení bychom ji asi měli slušně rychle. Ale dva unavení a chybující jsme si ji holt museli užít za všechny. Bylo příjemné ji řešit v suchu a děkujeme za čaj a kousek buchty. Papíry na komentování úloh na místě vypadaly jako dobrý nápad, ale těšili jsme se spát, takže místo krátkého komentáře na místě píšeme svou první reportáž a už to má tři stránky. Celkově – super, pokud bude další rok podobný, těšíme se moc. Fajn byla hlavně dlouhá denní část hry a omezitelná noční. Nový systém přesunu byl sice trochu náročný na soustředění, ale pokud umožnil takhle pěknou trasu, stál za to. Dík za pěkné šifry, které nám připadaly "tak akorát" obtížné, za hru, která nás hlavně bavila a neotravovala nikdy víc, než jsme zrovna snesli.